V červnový večer – vzpomínáte Ello –
jak vyšli jsme si tenkrát do polí?...
Červánky hasly, slunce dohořelo,
pozvolna setmělo se v údolí
a vesnička se v modrém šeru skryla
a nikdo nebyl v širém okolí.
Pak po mezi jste k řece zabočila...
Omamně žitná pole šuměla,
až vůně klasů hlavu omámila.
Zřím doposud, jak jste se zachvěla – – –
Kol byly kupky sena roztroušeny
a řeka za lesíčkem hučela...
A vaše ruce byly rožhaveny –
mdlou vůní dýchala prohřátá zem...
Má člověk odolávat pokušení,
nuž vykládal jsem vám cos o Tolstem.