Spí ještě město v údolí,
tak spokojeně dýše,
nuž kamarádi půjdeme
vyhledat nové říše.
Na jednu kartu dáme vše,
jen rychle, velcí hráči,
za horami již budeme,
než probudí se spáči.
Vše necháme zde v údolí,
co by nás mohlo vrátit;
rychleji půjdem ku předu,
když nemáme co ztratit.
Vše necháme zde v údolí,
i ty, jež máme rádi;
na cestu jenom vezmeme
odvážné svoje mládí.
Kam půjdeme? Kdo ptá se kam?!
Na tom přec nezáleží.
Svět na vše strany před námi
vždy otevřený leží.
A vábí dálky růžové
odvahy za tisíce.
A možná nevrátíme se
již zpátky nikdy více.
Nad mraky letí ostříží,
kam puška nedonese.
Jen naše touha radostná
se nad ně ještě vznese...