Spí červen v zahradách...
Tušíš vůni růže, jež této noci rozkvetla,
aby zítra poprvé v opojných barvách
zazářila ve vycházejícím slunci
a poprvé se zachvěla touhou,
až motýl poletí kolem?
Kam's do noci se díváš? –
a cítíš, jak větřík šumí v žitných klasech
omamnou píseň léta
o štěstí, jediném velikém štěstí,
jež skryto je v lidských prsou...
Myšlenky bloudí rozptýlené
jak hejno ptáků, rozplašených výstřelem,
a spánek kdesi bloudí v dálkách –
a dálky tolik bolí – –
a červnová noc neochladí rozžhavenou hlavu...
Zdá se mi, jak by někdo na violu hrál,
na violu hrál v nekonečnu Beethovena
a náhle tělo zachvěje se
a marně vzepne do tmy po kom ruce – –