Již před týdnem spravoval koženou zástěru ohlodanou...
dnes čekal, až zajde jen ospalý měsíc a lancknechti usnou –
když zašel a usnuli – osedlal vychrtlou herku svou hnusnou
a podhradím tichounce projel, jí bruče své: da, da, da – nou.
Přes pole pak klusal, než v chalupách shasnou a čekáním usnou –
než zhasli a usnuli, k podloubí přiklusal, zjasniv své rysy,
a na liščí ohon pak přivázav herku svou spocenou, hnusnou,
po předsíních zpíval: já kupuji krysy – já kupuji krysy!
Pak v půlnoc, když skoupil vše, zadrhnul zástěru ohlodanou,
a v krajině bázlivé, v krajině temné a v krajině dusné
jel na herce vychrtlé, na herce spocené, na herce hnusné,
pod vousy své rusé jí bruče na zkonejšenou
svým tenorem chraplavým; da, da – nou – da, da, da – nou.