Ne pestré cáry, zlaté monogramy
a na praporech žhavé drahokamy,
ne jubilea, plechovité fráze
o našich cílech, ideách a snaze!
Radš všemu tomu záhy stavět hráze,
než ocitnem se na skalnatém sráze
a půjdem sokolskými ruinami;
než ukováme pouta sobě sami.
Jen vzhůru srdce junácké a volné,
páž napnutá zjev sílu, jež v ní dřímá,
a zhojí se nám staré rány bolné.
Ne oklikou snad k cíli svému – zpříma –
jak na Sokoly vždycky se to patří;
nuž: Vzhůru srdce, vzhůru srdce, bratří!