Ty, jež jsi dlouho doutnala a vřela
až na dně duší vůdců našich, smělá,
ty trpká v začátku, však v konci sladká,
ty vždycky rozhodná a nikdy vratká,
ty, jež jsi Atlant bleskem přeletěla,
co vítěz jež jsi přes Vogesy hřměla,
ty přísná a zas vlídná jako matka,
kéž hostí tebe palác, každá chatka!
Ty svižná v našich zápasech, ty hbitá,
když Tebou čepel jiskří se a kmitá,
jen tebou srdce naše bouří, jásá;
tys naše credo, ty jsi naše spása,
tys v rtech nám modlitbou a žulou v svale:
bdi při nás dnem i nocí neustále.