Těm pánům, zlatá zrnéčka již kladou
do srdcí mládeži své bledolící,
dnes každý zdravý pohyb je už vadou...
Své školáčky radš těsné ve lavici
den ze dne mořit, krmit je svou radou,
v ráz zdusit, kde to zaplá v zřítelnici
tou silou přec jen neskrotnou a mladou...
pak divme se té mládi plešatící!
Jak žalostno pak zřít ty ploché hrudi
a chabý sval, tvář vpadlou, zhaslé zraky,
té, Vlasti, příští generace tvojí,
již oblékáme šmahem do orudí
a pasujeme k Blanickému voji,
a již chcem vehnat v nepřátelské mraky!