Ó, nepochybuj! Tvoje paraboly,
v nichž perla pravdy stajena vždy dřímá,
v nichž brzy Jan lká, brzy Matouš hřímá,
neb Lukáš s Markem moudrosti chléb drolí,
ty jistě vzrostou v srdcí našich poli,
jak na stéble když zlatitý klas klímá!
Ó, nepochybuj, mluv jen stále zpříma
a v Epištolách svých hoj, kde co bolí!
Že tu a tam tvá slova kárající,
jež zvykla mluvit s nepokrytou lící,
jsou uvítána šklebu černým křídlem –
nač výtky činit? je to prvý případ?
už v písmě psáno démantovým rydlem:
že neradno jest komus perly sypat.