Ran ze sterých když síla nám se ztrácí,
když skládáme v klín dlaně zkrvavělé
a nížíme skráň v tupé resignaci,
když s čela krůpěje nám kanou vřelé;
tu k Tobě zvednem svoje zraky stmělé,
a bleskem stará síla v sval se vrací;
šik srazíme, v boj řítíme se směle
Tvou pro myšlénku, pro sokolskou práci.
Buď stále při nás, rozdmychuj v nás plamen
jímž druhdy hárala Tvá duše celá,
však zvolna jenž v nás dneska uhasíná,
a pomoz tam, kde ještě paže líná
a hebká visí nečinně dle těla:
a brzy stihnem slední mety – amen.