Ó kdybyste jen chtěli s zjasnělými čely
pod vlajku naši přivinout se úže,
a jak nám odkaz smělý našich vůdců velí,
v šik jeden srazit se do posledního muže –
hned pominuly by ty dlouhé české zimy,
a z chmur by zase šlehly červánkové růže.
Tož nechte předsudků svých! pryč už jednou s nimi!
pryč s šklebem na retu a pod náš prapor úže!
Jen pod náš prapor – hned jsme k cíli blíže;
a sobě věřme; kdo nám ruce líže,
ten do krve nás jistě škrabe stranou.
Na toho zdvihněm pěsť radš bojem zdranou,
v níž stajena je síla Zábojova – – –
a věřte, Svoboda nám vzejde nová.