Nechť tu a tam blesk ryje žhavou kliku
a hrom nám nad hlavami burácí –
jen k předu, k předu ve sraženém šiku
a s paží napnutou vždy ku práci.
Jen práce, práce znak buď Sokolíků,
jíž tuhne sval a mozol krvácí,
jak naši dědové ji měli v zvyku,
tu velkou, tichou, jež ráj navrací.
Když svět nám křivdí, nekřivděme my si;
když neplní on egyptské nám mísy,
tož hleďme aspoň plnit si je sami;
když duha nechce vzplát nám nad hlavami,
tož sami kleňme její oblouk jasný:
ten dejme na práci, ne klamné na sny.