Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý,
jenž navštěvuješ prokleté a straníš se dobrých,
jenž větší máš radost z jednoho hříšníka
než ze zástupu ctnostných,
Ty, jenž zlé smutkem, bídou a zoufalstvím odměňuješ
a dobré své radostným úsměvem tresceš,
neb nedal’s jim poznati lhavost úsměvů jejich
a nedal’s jim chutnati svatost své Bídy.
(Tvou milostí rozkvetly mé klasy
– dozrálo obilí Tvé...)