II

Do pusté naší krajiny ni měsíc nezasvítí, vše bez vůně je, bez tepla, a marno něco síti – jen tiše, tiše, Geuzové – prý musí to tak býti. A zvony mdlé jsou, bez moci, a neprocitnou ani,

nemožno poplach zvoniti a dlouho do svítání – jen tiše, tiše, Geuzové, jen ztište svoje přání. A na pláň dlouhou řaďte se a s ostřím v pěsti mstícím se dejte do tmy na pochod ku Městům klidně spícím –

jen tiše, tiše, Geuzové, za větrem žalujícím. A cestou v polích ztracenou před brány připližte se, los metejte, kdo nad spícím pěst svoji první vznese – jen rychle, rychle, Geuzové, za rod náš pomstěte se!