Snad kdyby všecek národ tleskal práci naší,
laur uznání klad na spocené skráně –
co platno to, kdy Damoklův už meč se snáší
nám nad hlavami ku poslední ráně?...
A musí k nám jít každý odhodlaně,
když egoismus bují v každé straně,
a nedůvěra, rozkol ve všem všade,
nám v cestu, tak dost příkrou, balvan klade.
A je to tklivá Donquixotiada,
již hrajem politickém na jevišti –
o žabí chlup dnes všade zuří váda...
A každý ve všem růžové zří Příští,
jen v práci ne, jež do ústraní padá,
kde bengal slávy hned tak neblyští.