Když věsí se nám na paty zášť němá,
tím pevněj upřem zrak v to naše příští,
tím pevněj sevřem šik v tom zápasišti,
ať se všech stran nám hrozí anathema!
V tom boji úporném, jenž konce nemá,
v němž poctivá zbraň na nás nezablyští,
leč pomluva, lež, úškleb z každé strany –
v tom boji jenom kotví naše stany.
Jdem sice pomalu... ta chvilka v dáli,
kde celý národ s naší hrstkou spojen,
je pevný řetěz ničím nerozdvojen...
Však přece jdem... A to je právě pálí,
to drásá jejich každým svalem, nervem,
to v černém svědomí jich hryže červem!