Daleko někde do tmy padla bílá hvězda...
Tam někam hluboko, hluboko za lesy...
(Kam jen ty hvězdy padají? Kam? kam?)
Vidíš ty obzory jiných, docela jiných
a cizích a příliš vzdálených světů?
Tam někam daleko do tmy padla ta bílá hvězda...
Stín noci hluboký a mlčící
dál nepohnutý leží nad lesy
a smutnými pláněmi vysílených polí...
Jaké jen ty to máš ruce, má ženo!
Ruce tak výmluvné v tom těžkém mlčení.
Je ti dnes smutno se mnou na těch samotách?
a na to myslíš pohnuta a trpící, jak před námi
tak beze stopy zapadla ta mrtvá hvězda?
Hluboko, hluboko na dně tvých zřítelnic
tisíce světů je zářících,
tisíce jiskřících hvězd...