Jak jsme tě čekali
v té své samotě
a v tom svém opuštění,
oh, jak jsme tě čekali,
ty malý zázraku,
ty naše dítě!
Hou, hou, houpy hou...
V takových chvílích nadšení
a svaté radosti,
jež slzí opojením,
v takových chvílích závratných
a nezapomenutelných
ty přišlo jsi,
ty malý zázraku,
ty naše dítě!
Hou, hou, houpy hou...
Usnuly vzpomínky,
uhasla minulost,
a hořkost dnů našich
zapadla hluboko
jako ten kámen,
ty když jsi přišlo k nám
do naší samoty,
ty zlaté dítě.
Hou, hou, houpy hou...
To byly hodiny
velkého poledne,
hodiny poznání,
požehnané hodiny,
v nichž zázračně zrálo
úžasné tajemství
nového života,
to byly hodiny
slavného sábatu,
ve kterých přišlo jsi,
ty naše dítě!
Hou, hou, houpy hou...
V polích se vlnily
zelené klasy,
vlčí mák rozkvétal,
jabloně kvetly,
vůně luk stoupala
v hýřivém slunci,
k hrobu když nesli tě,
ty naše pohádko,
ty zlaté dítě.
Hou, hou, houpy hou...
Půjdete spat, oči,
vyprahlé oči?
Půlnoc už minula,
uhasly hvězdy,
uprostřed bezhlasých,
hlubokých stínů
spí naše dítě...
Hou, hou, houpy hou...