Jsem zapomněný Pan, bůh z mramoru, jenž schází,
u rtů mých sprýskaných tkví flétny již jen část,
na místě akanthův uvykli ptáci klást
mým skráním hnízda svá z pápěrek, hlíny, mlází.
Leč sudby neželím. Čas rovně dělí slávu.
Já užil slastí všech: ctnost dívky nevinnou
mi darem nosily a hoši sílu svou.
Já stejně věnčil snem i rozkoší svou hlavu.
Teď stár a v souzvuk spjav slast života i smrti,
svou vděčnost vysílám bouřím i živlům všem,
pokorně čekaje, až torso moje zdrtí.
Kopytu soumara, jenž nechápav a němý,
mne v písek rozdupe a srovná s tvrdou zemí,
chci žehnat' laskavě posledním polibkem.