Škoda je, dítě, škoda Vás,
škoda je Vašeho mládí.
Co kdy již časem minulo,
život zpět nenahradí.
Zvadne, co kvetlo jedenkrát,
nebude, co bylo kdysi...
Duší mi táhne zas a zas:
– Škoda, mé dítě, škoda Vás...
Škoda těch Vašich retů je,
nikomu nedaly štěstí;
mohlo v nich celé království
v zářivém blahu zkvésti.
Uvadnou květy ohnivé,
odkvete, co kvetlo kdysi...
Duší mi táhne zas a zas:
– Škoda, mé dítě, škoda Vás... –
Škoda těch Vašich ňader je,
tajemství velkého ženy,
jichž dosud ret se nedotek’
rozkoší roztoužený.
Škoda těch vlasů nádherných,
mámivou spíjících vůní...
Marné kvet’ krásy chrysopras:
– Škoda, mé dítě, škoda Vás... –
Království kvete nadarmo,
nadarmo řeky tu proudí...
Ale v ta Vaše království
cizinec nezabloudí.
Ticho a pusto, smutno je,
touhy v tom království není...
Marné kvet’ krásy chrysopras:
– Škoda, mé dítě, škoda Vás – –