Ticho vládne lesem, polem,
slunce právě kulminuje,
do žlutavých, těžkých lánů
padá jeho horký dech...
Unavené slabé skráně
polévají proudy potu,
znaveny jsou všechny cévy,
ale dne je teprv půl – –
Unavená moje duše,
ohlušená rykem davu,
hledá, pátrá, zkoumá, slídí..
jinak chce než dříve jít –
Unavena, vysílena
prosí o klid tiše, dětsky,
prosí, volá, zoufá, bouří –
ale dne je teprv půl.