Až okorá cit, blaženost vyvře, dopěněna
ulehneš, Julie, na mne, uštvaná laň, na kosmatý mech
něžnou hlavu kladouc v můj vous,
na kamnech stočená kočka.
Vyměnivše tělo a chléb, slast přežvykujíce,
budem si půjčovat dech a své živočišné teplo,
rytmicky svorni – neboť naše láska jest
týž dech a též teplo, kus sýra a ovesný chléb.