Je všady šero.. údy vysíleny –
v prsech dlí stesk a na rtech bledost mdlá..
všady už šero.. víc se připozdívá..
má duše tichá vzad se ohlédla.
A tam byl stesk, tam byly viny, pláče,
prohraný boj a muka otroka..
postavy bílé.. pouta temně řvala..
– – má duše tichá usedavě štká – –
Je v předu šero.. víc a víc se stmívá..
– A tolik cesty ještě do dálek! –
Údy jsou sláby.. vůle zotročena..
a všude šero – marno hledat lék – –
Je v dálkách tma již.. cesty zataženy..
na horizontě vítr slyším hrát..
stíny se množí, k prsům mým se kloní – –
a duše šeptá: „Teď chci umírat!“