Jen klidně spi, ty velkých tužeb duchu,
jen klidně spi, sni nerušeně dál – –
Tvé ideály s tebou spí i touhy
a jejich rozbití jsi v žití nepoznal...
Spi klidně dál!
Tys nepoznal, jak bijí žití bouře
a jak se umí o vše život rvát,
Tys nepoznal, jak srdce vlastní klame..
jen jedno znal jsi pouze: – milovat –
Nuž, můžeš spát – –!
Za šerých kdysi přijdu k tobě nocí,
rozerván, zmučen, s tebou abych spal
a nad rovem tvým tichým, zasmušilým
si z hloubí duše volně zaplakal – –
– – a žil zas dál – –