Duše zívá unavením,
sladkobolnou impotencí,
myšlenky už z hlavy prchly,
lány duše prázdny jsou.
Horkost spánky opustila,
líně plyne krev mi v žílách,
ohně v ňadrech povymřely,
duší jeseň prochvívá.
Vymizely rudé touhy,
fantasticky nanesené,
vymizela všechna přání..
Spánek padá do duše.
Monotonně hučí větry..
lampa vůle dohasíná – –
duší šeptá jedno přání:
ve větrech těch dohasnout.