A snila žena: V klenbách porfyrných
mé duše, božský, sni mým svatým snem,
a o azurech zpívej zraků mých
a se mnou vzlétej v křídlech ideí..
A mými zpěvy kolébat se dej
a uspat platonikou lásky mé!
Tak oba budem snít o věčnosti,
rozkoších psychických a abstraktních – –
Leč řekl muž: Já nežádám si tvojí duše porfýrů,
ni azuru a topasů tvé platoniky blouznivé..
Fi! Tvoje duše! Komické! Toť abstrakt; Tvé chci tělo mít!! – – –
Zde zlato mé, víc neváhej a mnou již dej se uchvátit – –!!