A efeb zpívá: Harfy duše mé
o božství tvém, a duše kythary
hymnus ti nekonečný budou pět..
Jsi v nekonečnech skryta čistotou,
jíž veršem jen můž’ duše blížit se..
O –!!
A žena nervosně: Teď harf nech svých..
Ten pathos tvůj může vzbudit jen smích..
Těch čistot nech a duše cymbálů..
Víš, nemám ráda mnoho obalů.
Jeť fádní to, cos o ctnosti chtěl pět,
chci trochu tělem tvým se opíjet – –
Jsi naivní –! Zda chceš být cílem mým,
zde zlato, prosím, a buď smyslným –!