Cirk v nimbu tonul pochodní,
prostorou jeho fanfár zněl..
a dav se chechtal víc a víc,
čím hustěji se večer tměl.
Cirk opájel se.. v zášeří
milenec s dívčích retů pil..
vše rázem stichlo.. Pak jsem já
ve masce blázna vystoupil.
Dav zbystřil se.. vše pozornost
a všechno stejná nálada,
když za grimassů zazněla
pikantní moje ballada.
Dušený smích.. cudných žen zor
dychtivě slov mých význam sál..
A frenetický potlesk pak,
když balladu jsem dozpíval...
Můj výskal dav a v zášeří
fosforné oči svítily..
Zas potlesk.. Počal chancon jsem
frivolní jakýs opilý..
A jejich křikem zmámen, zpit,
na zděděnou jsem loutnu hrál –
A kdesi v jizbě setmělé
můj otec zdlouha umíral – – –