Má matka byla cikánkou
překrásných černých vlasů,
kde jaký muž, každý chválil
taťkovi její krásu.
A taťka jen se usmíval,
hladě si šedé vlasy:
– Magnáte, mohou, jak libo,
té její užit’ krásy –!
Pak taťka někde víno pil
uprostřed svojí chasy..
Magnát zaplatil rudý kov
a moje matka beze slov
mu pít’ své dala krásy –
Má matka byla cikánkou..
má sešedlé už vlasy,
na její lících svraščelých
není již trosky krásy..
Teď u ohně se ukrývá,
vzpomínky plašíc teskné...
U nohou sedí taťka jí –
stesk žití sobě šeptají..
zrak se jim slzou leskne – –