Až přijde chvíle poslední
a řekne Osud: – Přestat hrát! –
tváře si čistě nalíčím
a nejlepší obleku šat.
Rudou si vezmu čapku svou
a nejpestřejší, jejž mám, šat –
své duše strůny naladím
a píseň svou budu zpívat.
Já v svých snech si zapěji,
o rudých touhách budu hrát..
svou duši písní rozzvučím..
a pak se budu usmívat.
Klonit se budu zdvořile,
polibky tiché posílat
a mezi dámy v hledišti
pohledy amorosní stlát.
A řeknu pak: – Au revoir!
Já měl vás, sladké, tolik rád –!
– Já na jevišti u svých dam
a v applausu chci umírat.