Jasmíny kvetou, jasmíny voní,
palouky píseň štěstí zní.
Chodím sám poli, chodím sám lesy.
Neštěstí mám to famosní.
Och, rusalko má spanilá,
jiným jste lásku slíbila?
Vzpomínám, teskním, chodě sám lesy,
a moje srdce naříká...
Je vše tak šťastné, jen já sám chodím.
V tom je ta skrytá tragika.
Vy, má rusalko spanilá,
jiným jste lásku slíbila?
Mechy jsou měkké, mechy jsou hebké,
zvlášť, když se trochu sešeří...
Škoda, že mým již steskům a žalům
srdce Vaše nic nevěří...
Rusalko moje spanilá – – –
(A ona oči sklopila...)
Nebe jest modré, nebe jest božské..
Co by tak štěstí mohlo zřít –!
Oblaka hýří, obzory hýří...
Chtěl bych se štěstím opojit – –
A, Vy má paní spanilá,
jiným jste lásku slíbila – – –
Jasmíny kvetou, jasmíny voní,
palouky píseň štěstí zní,
chodím sám poli, chodím sám lesy.
Neštěstí mám to famosní...
Vzpomeňte, paní spanilá:
i se mnou jste kdys chodila – –!
Tichá jsem duše, málo mi stačí,
malým se štěstím spokojím.
Pro jednu chvíli můžete přece
zůstati věrna ostatním...
Uvažte, krásko spanilá – – –
A ona tiše svolila – – – –