Zvučí moje mladé srdce
hlasem zvonu stříbrného,
snad to moje srdce vřelé
hledá cestu štěstí svého.
Snad mně tisíc malých ptáčat
v roztouženém srdci zpívá,
a nebo v něm růže mládí
z bujna keře k žití kývá.
A nebo v něm zvonečkama
rodinná má láska zvoní,
nebo se v něm větev touhy
plnokvětá k vlasti kloní?
Ano k ní a jí pak k všemu,
co v svém lůně drahé měla;
vše chci zlíbat, aby na vše
drahá matka zapomněla.