Zvěst milá v horské přišla skrýše
jak sličná kněžka do své říše;
květ bílý na cestu jí střemcha roní,
na šípku růže planou,
a skřivánek písně zvoní
jí v přivítanou.
Nuž vítej, libodechá zvěsti,
a křovinami zašelesti;
splav jarých proudů šeptající vlnou
zimního zbytek hněvu,
a lidstvu dej duši plnou
světla a zpěvu!