Smutno vůkol, kamo oko hledí,
žal jak lasice mi v týle sedí,
krev mi pije; vzdor mých ňader hyne,
babská zoufalost mě v náruč vine.
Dřív jsem platil všecko žhoucí krví,
teď mi chladné slzy tíží brvy;
kde má radost? Prchla! Teskno všude,
na věky se ztratit nejlíp bude!
Ztratím se, kde neznají mne lidé;
snad že tam tě najdu zas, můj klide,
ale smrt dřív tamo najde-li mě,
zapadnu jak pahýl sněhem v zimě.