Aby Parom do toho!
tisíc živých hromů! –
ztratila se poctivosť
z išpánského domu.
Hledali ji zemani,
jeden z druhým tárá,
u rychtára, slušeného
ba i u farára.
Hledali ji k posledu
v truhle u hajducha,
hvízdali a volali
marně, ona hlucha.
Páni brati zemani
nevěděli rady,
a po kopách dávali
čela dohromady.
„A co páni zrobíme?“
hlava kopy vece,
„udeřme ji na buben,
snad se najde přece.“
A dali ji na buben
páni bráčekovci,
aby on ji zvracoval
jako Dunčo ovci.
Bum, bum! Kdo ji přivede,
pět má reňských míti,
a kdo o ní chýru má,
aspoň žofku chytí.
I přijechal cigán hned:
„Páni velkomožní,
na dlaň slib, já našel ji
tam v té krčmě rožní.“ –
Poskočili zemani –
však to bylo chvatu,
že se větrem klátila
křídla u kabátů.
Věru našli poctivosť
u židáka v kochu,
začadlou a od kosti
zaváněla trochu.
„Odkud máš ji?“...““ Za fantík
všelicos dostanem –
v pálence ji propili
služný s vicišpánem.““