Nač lkát, když jeseň hýří v kraji
a mlhy táhnou odevšad
na hroznů plný vinohrad?
To požehnáním bude snad;
vždyť za jeseně hrozny zrají,
k nimž červen s polibkem se krad’.
A k čemu lkát, když náhle padne
stín na tvou tvář a hrdý smích
do čela brázd a čela rýh?
Vždyť v šedých mlhách stesků tvých
jak oheň v rudých hroznech mládne
též zář tvých písní krvavých. –