Zpívá táhle v lesa krytu
jarní touhu svoji drozd,
a při jeho písni prosté
lidské srdce v prsou roste,
kypří mech a šumí hvozd.
Každý tón je kvítek jeden,
jimi pučí ňader luh,
či jsou kvítka písně svěží,
které v srdci země leží
k jaru skrytá? – to ví bůh.
Jedno druhým doplněno,
proč se po ostatním ptáš?
Budiž rád, že v těžké chvíli
krásy rozmanité síly
k hojení svých strastí máš.