Je píseň květem prozářené hrudi,
a hudba srdce národa je květem;
v ní lásky žár, jenž matku poutá k dětem,
i něhy zdroj, jenž hocha k dívce pudí. –
Z těch zvuků všech i z lásky sladkých vzdechů
a výkřiků, jež žitím v srdce padnou,
Bůh bědnému dal lidstvu peruť ladnou,
by do nebe se vznášel pro útěchu.
Tím kouzlem tajemným, jež v tonech zkvítá,
jímž srdce k dobru, Bůh se k lidstvu hlásí,
v říš ducha křídly čarodějné krásy,
výš duší vzleť, kde věčnost bohy vítá!