Nač zpěv? Sám sebou zhynout musí,
ten choutky roztoulaný host;
co tíží nás, co srdce dusí,
jest těžká žití skutečnost!
Zpěv hříčkou pro zábavu leda,
pro lichotnou žen kratochvil
svět spasit může jenom věda,
v níž vesmír tlum svých záhad skryl.
Ne, nikdy ne! V tom žití našem,
jež hubí sterých vášní žeh,
byl zpěv a bude Mesiášem
pro lidstvo mroucí v okovech.
Ba píseň porážela voje,
když lid ji pěl a nadšen byl,
ať vložil do ní srdce svoje
tu Žižka, onde Rouget de Lisle.
A příboj pomsty, příboj hněvu
i trůny králův s sebou vzal,
již děsili se žárných zpěvů,
a nejeden i hlavu dal.
A přijdou ještě jiné časy,
v nichž šíré země zbarví krev;
leč z krve vzrostou zlaté klasy
a všemu vládnout bude zpěv.