Od východní hory k jižní hoře
jezdí dcera slunce, zlatá zoře,
jezdí tiše, ale velkým chvatem
na koníčku v zauzdění zlatém.
Všecka pole objíždí kol vísky,
ale koník malý je a nízký,
nízký tak, že zoři při tom chvatu
denně zvlhne kraj zelených šatů.
Tajemná však ona vláha denní
na suknici v perly se jí změní,
jež si modré do truhlice schová,
z rána pak se v perlách rousá znova. –