Znáte mne, leč zná-li kdo as dost,
co padlo v duše temnou horoucnost?
Co křičí tam a bije hrubou pěstí?
V mé mysli černý poletuje výr,
chci toho zhostit se a hledám mír
a hrobu útulek a hrobu štěstí.
Vždy s místa, kde jsem stanul, spěchám pryč,
svou sevřu hruď a v smíchu dím: Jen křič,
já uteku tvé vzpouře neúprosné,
nechť pod nohou by prach mi krví zvlh’;
tvář hoří mi, snad na ni z lesa mlh
a z mlh mé duše padnou kapky rosné.