Ochořelo v Uhrách mladé právko,
zabralo se ubožátko v spaní,
začli pro ně léky fabrikovať
v Budapešti páni.
Namíchali! – Chuďas právo vadne,
snad že přes noc bude konec práva,
zvadne rázem při úpalu
na dolince tráva.
Zkrsne jako panské nemluvňátko
v utažené povijanem plence,
jak když černý chrobák krásu hlode
rudé kaliněnce.
Bude schnouti jako v zmrzačeném
habrovišti odnožová snítka,
neb svoboda macechou je krutou
ubohého dítka.
Hoj, macecho, Maďarova ženo,
otrávíšli Slovač záští prsu,
nezbyde ti z keřů zpěvorodných
věru ani trsu. –