Žloutne stromu listí v lese,
každý keř a každý peň
dumá, kývá, chví se, vadne,
listí šepce – brzo spadne –
jeseň bude slavit žeň.
Ach ten pohled skládá v srdce
drobných slzí víc a víc,
každý list, co pádem smutí,
jesti jedno povzdechnutí,
a les jich má na tisíc.
Mysterium smrti věčné,
divohrůzná je tvá moc,
hle, v tom pestrém kvítí davu
všecko sklonilo už hlavu,
lese, lese dobrou noc!
Ticho, jedno šepce ještě:
„Pěvče, v smrti zákon kryt:
příroda co třímá v dlani,
u věčném jen umírání
může věčný život míť!“