Den přioděn byl v zlato jako král
a vůní lesů, květem luk se vnadil
a vesele se na mne smál a smál
a teplou rukou po líci mě hladil.
Nuž, chutě do volnosti v lesa šum,
na víno svobody a koncert ptačí,
tam stranou hodím klobouk černých dum,
jejž na hlavu mi lstivě srdce tlačí.
Výš písní na křídlech se pustím v let.
Či plačtivě mám toulat se jak sketa?
Vždyť na života bídy zapomnět,
to největší všech umění jest světa.