Jezdil koník se šohajem
do vsi pro nevěstu;
nedala mu jeteliny,
a ten koník věru líný
zapomněl k ní cestu.
Jezdil šohaj na vozíku
do městečka párem,
ale hrstky ovsa ani
nedoslal kůň na snídaní
od děvčete darem.
Jezdil šohaj k městu čtyřmi,
ale jeho milá
stála v sadě na záhoně,
ani chlapce ani koně
vodou nepojila.
Přišel šohaj do samoty –
v chatě život těžký –
leč panenka objímala –
výskal: pro tě, žínko malá,
světy přejdu pěšky!