Zahynuli krásní snové
bez rýmů i s rýmy,
v končiny je nesly nové
strasti křídly svými;
k severu je nesly,
dálnými kde za horami
krásní snové, zlaté klamy
v širá moře klesly.
A přec někdy se mi zdává,
květnatou že směsí
zima, družka moje smavá,
na okno je věší
tiché síňky mojí;
zřímť, kdy na ty hledím zdoby,
že v nich rosa jarní doby:
slzy mladí stojí.