Strach a hrůza rostou z tůně nad vrcholky hor, lvy má voda v silném lůně, nezdolný jich vzdor!
a blesk stále kmitá se, hrom bije, jak by veškerenstva stará šije souzena mu byla pod topor. Všude černý mrak a mlha,
zdůra tu i tam; na lanoví plavčík šplhá... „Zvěstuj, kudy kam?“ – „Bouře perutí svou dračí
maják kryje, skály páčí, jenom ve tmu zhouby pozírám!“ Bouře hučí, víří, hýká, porván lodi bok,
do všech kajut mocí vniká rozkvašený mok! – Pomoc, pomoc, roste vřava, nebe rozrýváno do krvava,
blesky, hle! se křižují co krok. Krátce ryje vichor vodu, ale sahá v hloub; ve vzduchu jen v lodi spodu
otáčí se šroub. Ráhna zle se rozechvěla, jak by stěžen mocí strhnout’ chtěla, v lodi praská každý svaz a kloub.
Strach a žalosť zmatek rodí, úzko, děsno všem, nitrem lid i vrchem lodi těká tam a sem;
zvon svolává k dílu chasu – polovic se brodí k pasu v živlu rozlíceně kvasivém. Vizte černý kotouč kouře!
Zlý na lodi vrah, dlíť spojenec děsně bouře v lodi útrobách; dým z otvorů všech se valí,
plátování zrovna pálí, železo jest žíhavo, jak nach! Co kdo máš, dej na palubu, potravu i šat,
všecko z příhrady i srubu sneste na pochvat; zabedněte okenice! O vše druhé mořské lvice
dál se mohou svářiti a rvát. Divá voda všecko ničí; vichrů spor a svár ječí, funí, víří, syčí...
Vln netvorný spár zvedá se a pekla silou tuří všecko láme, kácí, trhá – zuří z děsné žárlivosti na požár!
Spusťte čluny ku spasení! Však kde plachet dosť? Polovic vzal v divém vření žíravý ten hosť.
Přivažte se lanem pevně k člunu, sic vás vlny stopí v mořském lůnu, shltí navždy děsná hlubokosť! Vysvoboďte děvu chorou,
mužnější kdo všech, proplavte ji děsnou borou, zdvojnásobte spěch! –“ Mladý lodník juž se tuží,
kéž donese bledou růži na přístavu nedaleký břeh!
Cookies on Poetry Cove