Žena.

Assyrský král Asver na vrcholu slávy k hodům zváti dává říše první hlavy; pětmecítma týdnů hod má trvat skvělý; do všech končin říše sluzi zváti jeli.

Pospíchali na tu, na onu též stranu; přes sto slavných knížat vešlo do Susanu; vítal je král Asver prostřed večeřadla, a knížata všecka tváří na zem padla.

Na lehátkách zlatých hosté sobě hoví, po zdech rozvěšen je čaloun šarlatový, koberců líc jemný, drahým pošit kovem, na dláždění stkví se pestře mramorovém.

Z číší vykládaných vína pili stará – pili, drahně pili – ve tváři král hárá, temné jeho oko v kobě supem krouží, po celotu Asver milé paní touží.

Nedbá zvaných hostí, podle dvorských zvykův sedm nejprvnějších volá komorníkův: „Ku králové Vasthi chci, abyste spěli, takto hovoříce: S námi pojď, král velí!

Pochlubit se hodlá krásou tvou a vnadou, kaž, ať ženy perly na hrdlo ti kladou, koruna ať zlatá na tvé hlavě září, chce tě Asver objít před svých hostů tváří!“

Hrdě cudná Vasthi šine sličnou hlavu: „Nejdu, rcete králi, spíše na popravu! Mrzký taký celot, zvyk je kupné roby, či můž' hanbu skrýti koruna a zdoby?

V síni mé ať střízliv do mého dá klínu hlavu svou, ne zpit jsa, při harfách a vínu; žena nad královnu, stud koruny výše!..“ Slyšel král a poslům mrštil ve tvář číše.

Skočil s trůnu, zuřil, zalál hlasem hromu, s berlou hnal se tygrem ku králové domu; vešel – zřel ji hrdě nad trůn vyvýšenou – na kolena padl před Vasthi, svou ženou!