Zem ustává v tvůrčím ruchu,
k novým dobám sbírá sil,
vše, co pocítila, zkvetlo, –
pozdní slzičku jen světlo
slunka líbá v rudý týl.
Co tu chce to kvítko pozdní?
bujný pažit dávno zžat!
Ach, chce ono s citem vřelým,
družkám dříve vypučelým,
s povzdechnutím pozdrav dáť.
Tak i večerní má píseň
hledá rythmu zlatý svit,
chceť svým družkám dáti s bohem
a cit stejný v srdci mnohém
z dálky vřele pozdraviť.