Stalo se už, stalo, stalo,
žel, a musilo se státi,
že jsem musil svoji lásku
oplakati, oplakati,
sotvy jsem ji pučet zřel,
žel, o žel, o žel, o žel!
Dlouho jsem snad štěstí drahé
požíval, ach škoda štěstí,
ono zřídka chudu pěvci
pravou růži ohně pěstí,
a když pěstí, zmizí pel,
žel, o žel, o žel, o žel!
Zase jiný, jiný zase
na chvilku se šťastným stává,
ach neví, že mu už doba
plných poupat opadává,
že je čas, by též se chvěl,
žel, o žel, o žel, o žel!