Žel, můj lese, opadáváš,
jíním prokvétá ti vlas,
z kmenů všech i ratolestí
prchá zelené tvé štěstí
i růžový nádech kras.
Vraždychtivý od severu
pádí ostrých větrů šik,
trhá listí, mrazně zlotí, –
také vše jen půjčeno ti
v krátký jara okamžik.
Jako my, jsi přeubohý:
náhodou jsi k žití vstal,
náhodou jsi povypučel,
náhodou jsi měl snad účel,
náhodou jsi opadal.